Amandiny první dny v Bradavicích
Konečně začal školní rok. Ještě před tím byla pro nás žáky otevřena Příčná ulice, abychom si mohli koupit všechno potřebné. Všechno jsem po vyzvednutí peněz v Gringottově bance bez problémů sehnala, ale potkala jsem pana profesora Arkhipova, který mě kouzlem přebarvil na růžovo. A to ani nemluvím o tom, jak všude strašně předbíhal... Vypadala jsem hrozně! Naštěstí to samo zmizelo, ale potkala jsem ho zas. To už viděl i Alex, tak jsme se s ním a s Wilkusem začali hádat. Pak jsme se na to vykašlali, protože to nemělo cenu. Stejně je jedno jak člověk vypadá, důležité je to, co není vidět…
Strašně jsem se těšila do hradu, až tak moc, že když jsem si po několikáté doma skládala věci do kufru, vzpomněla jsem si, že bych měla jet na nádraží. Vlak jsem už ale nestihla. Dostala jsem se tedy do bradavic až později, druhý den a hned jsem musela natrefit na toho zlého pana Arkhipova, který nás bude učit obranu proti černé magii. Tak mě ihned vynadal, že jsem namyšlená a kdoví co ještě, když nepřijdu ani na zahajovací hostinu a zařazování prváků. Dal mi školní trest, opisovat celou učebnici obrany! A nakonec jsem musela napsat pěkně ošklivou větu, kterou si ani do deníčku psát nebudu, protože to není ani trochu pravda!
Hned druhý den jsem se vzbudila v učebně OPČM, nevím jak se stalo, asi jsem byla v noci náměsíčná. Ale určitě vím, že jsem musela usnout u stolu, protože jsem dlouho do noci psala ten trest. Samozřejmě jediný učitel, který slyšel moje bouchání na dveře byl Arkhipov. Začínám se ho už trochu bát…Rychle jsem od něj odběhla a šla jsem dolu, ale bylo po snídani, tak jsem se s kručícím břichem chtěla vydat hledat někoho z druháků, ale zastavilo mě několik prváků, že nemohou najít učebnu formulí. Tak jsem je tam odvedla, ale když jsem šla zpět, potkala jsem zase další, pak další a pak zase další. Těch prváků je tam jako much a všichni úplně střelený. V Mrzimoru jsou dvě holky a jeden kluk, aspoň myslím a kvůli Meizi Moor jsme prý přišli už o body…
Když jsem tedy odvedla všechny prváky na formule, které nakonec ani neměli, šla jsem na svou první hodinu v letošním roce – přeměňování. Nejdřív mi Alex říkal, že kvůli tomu Arkhipovovi už přišel o body a také má školní trest. Navíc mu prý někdo ukradl sešity! Paní profesorka McGonnagalová nám řekla, že budeme mít na přeměňování nového profesora, ale učila nás nové kouzlo na obarvení vlasů na červeno. Podařilo se to jen Eluhejnsi. Chtěla bych to umět, už mě moje blonďaté vlasy trochu štvou, ale nemůžu za to že takové mam! Mít tak červené vlasy…
Další hodinu jsme měli mít Drahé kameny, ale hodina nebyla. Chvíli jsem pozorovala Alexe a George jak se snaží o souboj, ale byla jsem unavená, tak jsem si šla odpočinout do postele…
Vzbudila jsem se trochu zmatená, protože se mi zdál krásný sen o Alexovi, tak jsem trochu nechápala, proč ležím v posteli a nejsem s ním. Hned ráno mi ale zkazil náladu profesor Snape, kterého jsme potkala na chodbě před učebnou. Jen z pohledu na něj se mi zvedá žaludek a je mi špatně při pomyšlení na to, že mě zítra čeká dvouhodinovka lektvarů. Měli jsme mít přeměňování, ale nakonec se nekonalo. Seděli jsme ve třídě s Alexem, Amabell i Narionem, který také nic neměl. Narion si hrál na učitele, Amabell ho poslouchala a Alex měl pořád nějaké poznámky. Už ale nevím jaké, protože jsem i přes jejich řev byla schopna usnout.
Když jsem se vzbudila, byli už pryč, nikde nikdo. Před velkou síní jsem potkala Sevilu, tak jsem si s ní povídala o škole, jak má Arkhipov ve třídě pro studenty klec a tak podobně. Přišel tam Aref Defer, tak jsem mu dala dopis, co mi pro něj dal jeho dědeček. Nějak se na to netvářil, nevím čím, ale pak někam odběhl. Poté jsme se všichni sešli venku na pozemcích. Po nějaké době, kdy se Alex rozčiloval nad tím, že by všichni prváci měli jít k Mungovi, protože jsou cvoci, k nám přišel nějaký pán, že se jde hrát famfrpál, jestli máme zájem.
Já na koštěti ani sedět neumím, tak jsem šla s Alexem nahoru do hlediště koukat se jak to bude probíhat. Trenér šesti lidem rozdal trička – tři červené a tři zelené a každému půjčil koště. Pak se začalo hrát, fandili jsme červeným v čele s Narionem. On to opravdu umí. Alex mi říkal, že do hradu letěli na košťatech a že to není nic těžkého. Tak jsme si spolu povídali o různých věcech o jeho žabákovi a jeho účesu, líbali se a vůbec jsme nedávali pozor na hru. Alex se pak podíval dolů a čekal, až se začne hrát, ono se ale už skončilo. Sešli jsme dolů a všimla jsem si, že si ulízal vlasy nahoru jako pankáč. Tak si to pak česal dolů a ulízával vodou z fontány, ale stejně to moc nepomohlo. Stejně mu to pořád sluší. Nevím, co mě tak unavilo, když jsem celý den nic nedělala, ale byla jsem ráda, když jsem si konečně lehla.
Náhledy fotografií ze složky Famfrpál
Komentáře
Přehled komentářů
Koukám že se činíš, určitě v tom pokračuj aspoň si za rok budu pamatovat co se ve hře dělo :).
Pěkný :)
(Alex F., 12. 10. 2007 16:10)